- Jeffrey Archer: Čas pomsty
- Sophie Kinsella: Vzpomínáš si?
- Tom Rob Smith: Dítě číslo 44
- Sandra Brownová: V šachu
- + povídka k 10. výročí Nejlepšího světového čtení - Kristin Hannahová: Vzpomínky za sklem
Ukázka z románu Jeffreyho Archera Čas pomsty
Jeffrey Archer: Čas pomsty
V Londýně se náhodně střetnou dva muži z opačných konců společnosti: nevzdělaný automechanik a začínající světácký advokát. Jejich dramatické setkání vyústí v soudní spor, který pro jednoho z nich skončí nespravedlivým odsouzením k vysokému trestu. Ten pak ve věznici začne spřádat důmyslný plán pomsty.
Sophie Kinsella: Vzpomínáš si?
Představte si, že máte možnost změnit svůj život od základů: zkrotit neposlušné kudrny do elegantního uzlu, nechat si srovnat křivé zuby, dosáhnout skvělého postavení v práci a za muže si vzít sympaťáka, který je jen tak mimochodem milionář. Kdo by po tom neskočil? Otázkou je, zda je pak člověk šťastnější. Lexi Smartová se to dozví za pár týdnů.
Tom Rob Smith: Dítě číslo 44
Lev Děmidov, agent stalinské státní bezpečnosti, odmítne udat vlastní ženu, a oba jsou vyhnáni z Moskvy na Sibiř, kde je Lev degradován na nejnižší pozici v milicích. Tam se účastní vyšetřování úmrtí dívky, které nápadně připomíná smrt jiného dítěte v Moskvě. Jsou to jasné vraždy, ale protože ve stalinském Rusku oficiálně „neexistuje zločin“, začne Lev pátrat po sériovém vrahovi sám.
Sandra Brownová: V šachu
Třiatřicetiletá televizní reportérka Tiel McCoyová se vydává na zaslouženou dovolenou do Nového Mexika, když v autorádiu zaslechne zprávu o únosu sedmnáctileté dcery texaského milionáře. Z benzínové stanice volá svému šéfovi, a ocitne se přitom v situaci, z níž se může vyklubat největší reportérská kauza jejího života – pokud ovšem vyvázne živá…
O autorech:
Jeffrey Archer
Říká se, že vlastní život Jeffreyho Archera by vydal na mezinárodní bestseller. Narodil se v Londýně jako syn tiskaře, vyrůstal v Somersetu a vzdělání získal v Oxfordu. Strávil léta v Dolní sněmovně britského parlamentu, ale taky dva roky ve vězení. Tam si vedl deníky a své vězeňské zkušenosti bohatě zúročil právě při psaní románu Čas pomsty.
Na otázku, zda na začátku vždy ví, jak jeho kniha skončí, odpovídá: „Dopředu znám podrobně tak čtyři pět kapitol a deset dalších v hrubých obrysech. Tak se dostanu doprostřed knihy. A pak se obvykle začnu modlit. Při psaní jsem vždycky zvědavý, co se stane na další straně. Říkám si, že když jsem zvědavý já, pak budou snad zvědaví i čtenáři...“
Sophie Kinsella
Mladá britská spisovatelka Sophie Kinsella žije v Londýně s manželem a třemi syny. Studovala v Oxfordu, nejprve hudbu, ale po roce přešla na politiku, filozofii a ekonomii. Získala bakalářský titul a pak pracovala jako učitelka a novinářka se specializací na finance. První knihu napsala, když jí bylo čtyřiadvacet.
A jak se jí daří kloubit spisovatelské povolání s rolí matky tří malých dětí? Sophie Kinsella říká: „Mám veliké štěstí. Manžel Henry je mi oporou a pomáhá mi i moje maminka. Psát a zvládat při tom děti a dům bez pomoci by bylo moc. Zbláznila bych se. Vím, že umím vymýšlet a psát příběhy. A neporadím si s omluvenkami a dotazníky do školy. Naštěstí tohle zas jde skvěle Henrymu!“
Tom Rob Smith
Třicetiletý rodilý Londýňan Tom Rob Smith vystudoval anglickou literaturu na Cambridge.
Začal psát scénáře, ale jeho agent mu poradil, aby to zkusil raději s románem – že začínajícímu neznámému scénáristov nikdo drahý výpravný film nenatočí. A tak Smith napsal Dítě číslo 44, román, z nějž se stal bestseller, jehož filmová práva koupil slavný režisér Ridley Scott.
A čeho by Tom Rob Smith jako spisovatel nejraději dosáhl? „Myslím, že v podstatě mi jde o to vracet lidem stejnou radost, jakou mívám ze čtení já. Mou ambicí je psát knihy, které čtenáři nedokážou odložit a na jejichž dočtení si vždycky najdou čas – příběhy, co promění v zábavu i cestu přeplněným metrem!“
Sandra Brownová
Americká bestselleristka, bývalá televizní moderátorka a modelka, která po celý život žije v Texasu, o svých literárních začátcích říká: „Psaní mě tehdy strašně děsilo a dnes to není o nic lepší.“ A to má za sebou pětašedesát vydaných knih. Když na popud svého manžela s psaním začínala, nakoupila kupu milostných románů a sešitů, na karetní stolek postavila psací stroj a pustila se do díla. Po úspěšném vydání své prvotiny publikovala pod mnoha pseudonymy a roku 1987 přesedlala z románů o lásce na literární střední proud. Nazpět se neohlíží. „Své současné knihy chápu jako napínavé příběhy, v nichž obvykle nechybí milostná zápletka,“ říká. „Každá kniha pro mě znamená velké nasazení a v každé se pokouším přijít s něčím, co se bude líbit jak mužům, tak ženám.“
