• Andrew Gross: Modrá zóna
• Carmen Reidová: Annie v plné parádě
• Lee Child: Nemáš co ztratit
• Tamara McKinley: Letní bouřka

Ukázka z románu Andrewa Grosse Modrá zóna

Andrew Gross: Modrá zóna

Třiadvacetileté Kate Raabové se dosud v životě všechno dařilo. Jednoho dne se to ale dramaticky změní: jejího milovaného otce zatkne FBI pro podezření z praní špinavých peněz a napojení na obávaný kolumbijský drogový kartel. Kate se ocitá v děsivé pavučině lží a hrozeb a kdosi jí usiluje o život...

Carmen Reidová: Annie v plné parádě

Annie Valentinová pracuje v Londýně jako profesionální módní poradkyně a svým zákazníkům a hlavně zákaznicím dokáže sehnat první poslední. Jí samotné ale stále něco podstatného chybí: daleko obtížnější než nalézt dokonalý šátek či kabelku je totiž nalézt toho pravého životního partnera.

Lee Child: Nemáš co ztratit

Svobodomyslný tulák a bývalý vojenský policista Jack Reacher je opět na cestě. Po bezdůvodném vypovězení z městečka Despair v Coloradu pojme podezření, že se tam děje něco nekalého a místní obyvatelé to tutlají. Reacher si vezme na pomoc půvabnou policistku Vaughanovou a společně se pustí do riskantního pátrání.

Tamara McKinley: Letní bouřka

Australská chovatelka koní Miriam Strongová prožila pohnutý, ale naplněný život. Nad jejím současným štěstím se však vznáší stín křivdy z minulosti. Jednoho dne náhodou najde dávno ztracený důkaz proti rodinnému klanu, který kdysi jí a jejímu otci ublížil. Nezačne však pomýšlet na pomstu, ale na nápravu a ospravedlnění…

O autorech:

Andrew Gross

Cesta za úspěchem měla u amerického spisovatele Andrewa Grosse zvláštní průběh. Po studiu angličtiny a náboženství získal titul magistra v oboru managementu. Pracoval jako vedoucí pracovník v oděvních firmách, ale po čase zjistil, že ho neúprosný svět podnikání vysává. Zeptal se manželky, co by řekla tomu, kdyby si vzal na rok volno a napsal knihu. „Miláčku, určitě z toho bude bestseller,“ zareagovala. Nejprve byl Gross pouze spoluautorem – spolupracoval na několika románech se zkušeným spisovatelem Jamesem Pattersonem (např. román Dokonalá trefa, který vyšel česky v RD). Poté se konečně vydal na sólovou spisovatelskou dráhu a jejím výsledkem je právě thriller Modrá zóna.

Carmen Reidová

Populární britská spisovatelka Carmen Reidová se narodila ve Skotsku, vystudovala literaturu na univerzitě v Londýně a poté pracovala jako novinářka pro různá periodika. Lásku k literatuře v sobě živila od dětství a taky už od svých osmi let psala. Vážně se psaním začala zabývat až v osmadvaceti letech, kdy nechala práce, neboť se rozhodla mít dítě. A tehdy taky začala psát svůj první román, který po čtyřech letech, kdy byla „nevyspalá a švorc“ (jak se dočteme na jejím webu), konečně vyšel. V současnosti žije s manželem a dvěma dětmi ve skotském Glasgow, stará se o rodinu a píše svou osmou knihu pro dospělé a třetí pro dospívající čtenáře.

Lee Child

Říká se, že příležitost pramení z nepřízně osudu, a Angličan Lee Child o tom ví své. Jeho spisovatelská kariéra začala, když mu bylo čtyřicet a přišel o práci v manchesterské televizní stanici. Musel živit rodinu a splácet hypotéku, ale i tak se zařekl, že pro cizí společnost už pracovat nebude. Rozhodl se zkusit štěstí jako spisovatel. „Thrillery jsem četl od mládí,“ říká, „a tak jsem si řekl: napsat něco takového zvládnu taky.“ A ten risk se mu náramně vyplatil. Childův první román Jatka, ve kterém představil čtenářům kočovného Jacka Reachera, zaznamenal mezinárodní úspěch a ani po dvanácté „reacherovce“ Nemáš co ztratit to nevypadá, že by zájem o tohoto hrdinu opadal.

Tamara McKinley

Narodila se na australském ostrově Tasmánie, ale v dětství odjela s babičkou do Anglie, aby dokončila školní vzdělání na dívčí internátní škole. Vzpomínky na neobyčejnou babičku a dvě pozoruhodné pratety tvoří základ jejích románů podbarvených červenými, zelenými a zlatými odstíny milované Austrálie. Tamara McKinley píše tolik oblíbené rodinné ságy, jejichž děj překlenuje dlouhé časové úseky od příchodu prvních přistěhovalců do Austrálie až po generaci současnou – jak je tomu i v případě rodiny Strongových v románu Letní bouřka. Tamara McKinley žije a tvoří v Anglii, ale pravidelně jezdí „sbírat materiál“ do rodné Austrálie.

Ukázka z románu Andrewa Grosse Modrá zóna

Třiadvacetileté Kate se v jediném dni zhroutil celý dosavadní svět: jejího milovaného a vždy příkladného otce zatkla FBI pro podezření ze spolupráce s kolumbijským drogovým kartelem nechvalně proslulých Mercadů. A zdá se že to není všechno; Kate kdosi pronásleduje a usiluje jí o život…

Nevím, zda je to sen či realita.

Vystoupila jsem z autobusu na Druhé Avenue. Jen pár bloků od místa, kde bydlím. Hned jsem měla pocit, že je něco špatně.

Možná ten muž, co se právě odlepil od výlohy. Odhodil cigaretu na chodník a teď jde kus za mnou.

Normálně bych se neotočila. Vůbec bych se nad tím nepozastavila. Tohle je přece East Village. Všude kolem spousta lidí.

Tentokrát se však otočím. Musím. Stačím letmo zahlédnout Hispánce s rukama v kapsách černé kožené bundy.

Zabočím do Dvanácté ulice. Je temnější, méně rušná. Ten muž jde za mnou. Stále slyším jeho kroky těsně za svými zády. Přesvědčuju sama sebe, že tohle přece není pravda. Jestli se máš probudit, Kate, teď je ta správná chvíle! Ale neprobouzím se. Tentokrát je to doopravdy.

Přecházím ulici, přidávám do kroku. Zachytím jeho odraz ve výkladní skříni. Tmavý knír a krátké, tuhé vlasy. Rozbuší se mi srdce.
Dojdu k samoobsluze, kde občas nakupuju. Rychle vstoupím. Jsou tu lidi. Cítím se v bezpečí. Beru si košík, házím do něj věci a předstírám, že je potřebuju. Celou dobu se modlím, aby zmizel.

Platím. Trochu nervózně se usměju na slečnu za kasou. Mám děsivou předtuchu. Co když je ta prodavačka poslední člověk, který mě vidí naživu?

Vyjdu ven a zamrazí mě. Pořád tam je. Opírá se o zaparkované auto, telefonuje. Jeho oči se pomalu setkají s mýma.
A co teď, Kate?

Běžím. Slyším rytmus zrychlujících se kroků. Možná bych měla zavolat Gregovi. Chci mu říct, že ho miluju. Bohužel to mám špatně načasované – zbývá mu ještě půlka směny. Mluvila bych akorát s jeho hlasovou schránkou. Je na vizitě.

Ještě půl bloku a jsem doma. Už vidím zelenou stříšku nad vchodem u čísla 445. Klíče – rychle! Ruce se mi třesou. Prosím! Už jen kousek...

Poslední metry sprintuju. Rvu klíč do zámku a rozrážím těžké skleněné dveře. Slyším, jak se za mnou zavírají, zámek milosrdně zacvakne.

Jsem v bezpečí. Vydechnu úlevou. Je to za mnou.

Poprvé vnímám, jak se na mě lepí svetr nasáklý lepkavým potem. Tohle musí přestat. Musíš to někomu říct, Kate.

Ale komu?

Policii? Ta mi lže od samého začátku.

Rodině? Tvoje rodina je pryč, Kate. Navždy.

Nastoupím do výtahu a mačkám tlačítko svého patra. Šest. Jediné, co si teď přeju, je dostat se do bytu a zavřít za sebou dveře na západku.
V šestém patře výtah s rachocením zastaví. Odstrčím kovovou mříž a otevřu těžké vnější dveře s klíči pevně sevřenými v dlani.
V cestě mi stojí dva muži.

Krev mi tuhne v žilách. Dokážu jim jenom mlčky zírat do očí.

Vím, že mě přišli zabít.

Netuším ale, jestli je poslal otec, Kolumbijci nebo FBI.