• Patrick Taylor: U nás na irském venkově
• Lisa Scottoline: Smrt k narozeninám
• James Patterson: Neděle u Tiffanyho
• Mark Alpert: Konečná teorie

Ukázka z románu Lisy Scottoline: Smrt k narozeninám

Patrick Taylor: U nás na irském venkově

Irská vesnice v šedesátých letech dvacátého století – idyličtější místo pro svou praxi by si začínající lékař Barry Laverty snad ani nemohl přát. Jenže někteří pacienti jsou nevděční. Nad Barrym začne vznášet hrozba soudního sporu – na základě údajně špatně určené diagnózy...

Lisa Scottoline: Smrt k narozeninám

V kanceláři mladé právničky Mary DiNunziové se objeví její bývalá spolužačka ze střední školy, která ji kdysi šikanovala, nyní ji však naléhavě žádá o pomoc: její partner, drogový dealer zapletený s mafií, ji už dlouho krutě týrá a v poslední době jí vyhrožuje zabitím.

James Patterson: Neděle u Tiffanyho

Jako malá holka měla Jane Margauxová moc ráda neděle. Po zmrzlinovém poháru v nóbl hotelu na Manhattanu chodívaly s maminkou k Tiffanymu a po celou dobu ji doprovázel její báječný imaginární kamarád Michael. Škoda, že se ty bezstarostné časy už nikdy nevrátí – nebo snad ano?

Mark Alpert: Konečná teorie

Davida Swifta povolají k smrtelnému loži jeho učitele, fyzika Hanse Kleinmana. Ten mu svěří číselný kód s odkazem na Einsteinovu Jednotnou teorii pole, „teorii všeho“, již slavný vědec nedokončil. Anebo dokončil, ale ukryl, aby se nedostala do nepovolaných rukou a nebyla zneužita ke zkáze lidstva?

O autorech:

Patrick Taylor

Muž mnoha talentů Patrick Taylor, autor knihy Na irském venkově, vyrostl v Severním Irsku. Stejně jako jeho literární hrdina Barry Laverty, zapálený začínající doktor ze série příběhů o vesnici Ballybucklebo, vystudoval chlapeckou internátní střední školu Campbell College v Belfastu a posléze medicínu na Královské univerzitě tamtéž. Diplom získal v roce 1964 a hned nato si vyzkoušel život venkovského lékaře v Ulsteru, tak jak to popisuje ve svých příbězích. A jak se takový lékař dostane ke psaní? „Moje teta, která učila angličtinu, ve mně vzbudila lásku k četbě. Učitel angličtiny na chlapecké střední škole mě zase podporoval v psaní a už mi to zůstalo,“ říká Taylor.

Lisa Scottoline

Americká spisovatelka Lisa Scottoline je autorkou patnácti bestsellerů – takhle začíná typický profil autorky románu Smrt k narozeninám. A v jejím stručném životopise by se mohla objevit i řada dalších informací, například že na vysoké škole studovala kromě práv i literaturu, spisovatelskou kariéru začala jako svobodná matka novorozené dcerky a dnes vede na Pensylvánské univerzitě seminář nazvaný Soudnictví a literatura. Je hrdá na své italsko-americké kořeny, takže není žádným překvapením, že je hluboce oddaná rodině, kterou nazývá „začátkem i koncem všeho“. A navíc, sympatický, legrační a mile výstřední klan DiNunziů v jejím románu silně připomíná rodinu Scottolineů.

James Patterson

Všestranně nadaný autor Nedělí u Tiffanyho píše beletrii od poloviny sedmdesátých let. Kromě toho má za sebou kariéru špičkového manažera a nedávno vkročil na pole filantropie – stál u zrodu cen PageTurner Awards, v jejichž rámci se ročně udílí 250 tisíc dolarů „jednotlivcům, firmám, školám a dalším institucím nabízejícím originální a efektivní způsoby, jak šířit potěšení z knih a četby.“ Patterson tvrdí, že nápady nachází „na každém kroku“. Námětem Nedělí u Tiffanyho se stala dojemná vzpomínka: „Když byly mému synovi Jackovi čtyři roky, musel jsem odletět do Los Angeles. Ptal jsem se ho, jestli se mu nebude stýskat. ‚Ani ne,‘ odpověděl. ‚Láska znamená, že nikdy nejste jeden bez druhého.‘“

Mark Alpert

Nikoho asi nepřekvapí, že autor Konečné teorie, která vychází z Alberta Einsteina a jeho celoživotního hledání „teorie všeho“, je a absolventem astrofyziky na Princetonské univerzitě a podle svých vlastních slov „fanatikem vědy“. Alpert byl nadprůměrným studentem a sepsal diplomovou práci na téma relativity, jež se dočkala ve vědeckých kruzích příznivého přijetí. Po studiích se však nerozhodl pro vědeckou, nýbrž pro novinářskou dráhu a dodnes působí jako redaktor časopisu Scientific American. Sám k tomu říká: „Cílem mé práce je psát zjednodušeně o tak nepochopitelných věcech jako teorie strun, jiné dimenze a paralelní vesmíry.“

Ukázka z románu Lisy Scottoline: Smrt k narozeninám

Drsňačky jsou zpátky. Právnička Mary DiNunziová už na spolužačky, které ji na střední škole šikanovaly, dávno zapomněla. A teď se jedna z nich, Trish Gamboneová vrací a žádá Mary o pomoc: její partner, mafiánský drogový dealer ji týrá a vyhrožuje jí smrtí.

Ukázka z románu:

„Tak o co jde?“ Mary obešla křeslo a posadila se za pracovní stůl.

„Potřebuju pomoct. Jsem v těžkým průseru.“ Trish našpulila plné rty. Vždycky bývala nejpřitažlivější dívkou ze třídy. Tmavé oči měla zvýrazněné úzkými černými linkami a nosík byl ten nejmenší ze škatulky italsko-amerických modelů.

„Tak dobře. Ven s tím,“ řekla Mary.

„Tak zaprvý, nechci po tobě nic, za co bych si nemohla dovolit zaplatit.“ Trish si opět otřela oči a trochu se naklonila ke stolu. Otevřela se jí přitom bunda a odhalila nádherné tělo: krásně klenuté boky, útlý pas a bujné zdravé poprsí, které jí začalo pučet už v šesté třídě. „Nechci po tobě nic zadarmo jen proto, že jsme spolu chodily na střední.“

Žádné strachy. „Fajn.“

„Hákuju jako kadeřnice a vizážistka v salónu Pierre & Magda. Vydělávám slušný prachy. Vím, že právníci jsou drahý, ale mohla bych to pak splácet.“ Trish vytáhla z velké černé kabelky od Gucciho další papírový kapesník. „Jedná se o mýho frajera. Musím mu dát kopačky. Už to dýl nevydržím. Nesnáším ho. Prostě ho nenávidím.“

„To je hrozné,“ přikývla Mary.

„Je to děsnej surovec.“

Teď aspoň víš, jaké to je.

„Máma to poznala v okamžiku, kdy ho poprvý viděla, protože můj táta ji taky mlátil. Mý kámošky ho taky nemohly vystát, ale já je neposlouchala. Vzpomínáš si na ně, ne? Giulia, Missy a Yolanda.“

„Jistě.“ Mary měla co dělat, aby neobrátila oči v sloup. Giulia Palazzolová, Missy Tooheyová a Yolanda Varlecká. Drsňačky.

„V jednom kuse mi raděj, ať se na něj vykašlu, ale neznaj celou situaci. Začalo to tím, že na mě začal ječet a řvát. Je příšerně žárlivej, přestože jsem mu jedinkrát nezahnula. Volá mi na mobil třeba třicetkrát denně.“ Trishina tvář se stáhla bolestí. „Ale chlastá čím dál víc a tím je to horší a horší. Nadává mi do sviní a kurev.“

Navzdory staré nenávisti teď Mary pocítila k Trish závan soucitu.

„Kromě práce mi nedovolí nikam chodit. Dům musí bejt jak klícka, večeře na stole. Jeho hadry čistý a vyžehlený.“ Trish ze sebe chrlila obvinění se silným jihofiladelfským přízvukem. „Loni mě seřezal poprvý a pak kvůli tomu měl výčitky svědomí. Teď už mě mlátí v jednom kuse a ani to s ním nehne.“

„On tě mlátí?“ Mary zapomněla na pomstu.

„Jo, ale tak, aby to na mně nebylo poznat. Do břicha, do zad. Kope mě do zadku, i když už ležím na zemi. Přiznala jsem kámoškám a mámě, že mi občas jednu vrazí, ale neřekla jsem jim, jak zlý to ve skutečnosti je. Když se minulej tejden vožral, udělal mi tohle.“ Trish si sáhla ke krku, uchopila jezdec zipu a stáhla ho dolů k poprsí. Nad levým ňadrem měla ošklivou nateklou modřinu. „Vidíš to? Kouše mě při milování. Vzrušuje ho to.“

Mary cítila zhnusení. Nevěděla, kde má začít.

Trish si zapnula šaty a roztřásl se jí spodní ret. „Minulej tejden mi řek, že mě zabije. A tehdy mi došlo, že jsem jak ta zneužívaná holka, co byla v tom pitomým pořadu, co uvádí Oprah. To je přesně můj případ.“ Trish se náhle zlomil hlas, potlačila vzlyk a přitiskla si kapesník k nosu.

Mary s ní soucítila. „Vyfotila sis ta zranění?“

„Jo. A taky si vedu deník.“

„Dobře.“ Mary si v duchu začala formulovat soudní příkaz. „Šla jsi s tím někdy k doktorovi nebo do nemocnice?“

„Ani náhodou. Řek mi, že když to udělám, tak mě oddělá...“

Zpět na Nejlepší světové čtení